Tepláky jako ilustrace naprosto uvolněné upřímnosti před Bohem. Proč je ale těžké být upřímný k Bohu, který nám vidí až do žaludku? Proč máme spíš tendenci se před ním oblékat do obleků a šatů? A není chození do kostela také určitý způsob oblékání se do povrchní zbožnosti? Neocení spíš tu naši přiznanou teplákovinu upatlanou od kečupu a omastku?